Učenie majstrov

Bódhidharma

Bódhidharma (sanskrt; čínsky Pchu-tchi-ta-mo, zkr. Ta-mo; japonsky Bodaidaruma, zkr. Daruma) byl indický buddhistický mnich, podle tradice jihoindický princ, který se podobně jako Buddha vzdal přepychového světského života. Byl posledním indickým patriarchou zenu (čínsky čchanu), který toto učení přinesl do Číny.

Rozhovor, který proběhl mezi císařem a Bódhidharmou je zaznamenán v Pi-jen-lu, jedné z nejdůležitějších sbírek zenových kóanů sestavené v 1. pol. 12. století. Jedná se o první případ pro zen typického dialogu otázek a odpovědí, v japonštině nazývaném mondó (v čínštině wen-ta). Císař vypočítal všechno, co vykonal pro rozvoj buddhismu, a zeptal se, jaké zásluhy si tím získal. Činil tak v souladu s tradiční buddhistickou představou, že postupným shromažďováním zásluh z konání dobrých skutků získá člověk v dalších životech lepší zrození a nakonec dojde k plnému probuzení - k nirváně.

V tomto smyslu očekával, že Bódhidharma jeho jistě záslužnou činnost ocení. Avšak Bódhidharma odpověděl: "Vůbec žádné zásluhy!"

To otřáslo císařovou představou o buddhismu, že se zeptal: "Co je potom prvním principem posvátné doktríny?"

Bódhidharma odpověděl: "Je úplně prázdné, nic posvátného v ní není."

"Kdo jsi potom ty," řekl císař, "kdo se odvažuješ před nás předstoupit?"

"Já nevím," odvětil Bódhidharma.

Když Bódhidharma pochopil, že císař Wu-ti není připraven na pochopení jeho učení, vydal se na sever do království Wej. V severním království Wej se nakonec uchýlil do šaolinského kláštera. Zde měl údajně při meditaci vsedě (zazen) v jeskyni strávit devět let "hleděním do zdi" (pi-kuan). I přes tehdejší popularitu buddhismu v Číně našel Bódhidharma pouze několik žáků. Je také považován za zakladatele bojového umění kung-fu.

Učenie Bódhidharmu

LINK

Dógen Zenji

Majster Dogen sa narodil v roku 1200 v Uji neďaleko Kjota, vtedajšieho hlavného mesta Japonska. Jeho otcom bol Naidaijin, jeden z hlavných ministrov japonského cisára, matka bola dcérou dôležitej osobnosti cisárskeho dvora. Otca stratil keď mal tri roky, matku v ôsmich. V útlom veku tak poznal svet smútku a pominuteľnosti.

Film o živote majstra Dógena s čskými titulkami

Životopis

Učenie

Sawaki Kódó

Sawaki Kódó (jap. 澤木興道; * 16. jún 1880 – † 21. december 1965) bol významný japonský učiteľ sótó zenu 20. storočia. Je považovaný za jedného z najvýznamnejších zenových majstrov svojej doby za to, že priniesol zenovú prax do života laikov a spopularizoval starodávnu tradíciu šitia kesy.

( Somon = rodová brána, Kódó = prekvitajúca cesta)

Sawaki, menom Caikiš, sa narodil do zámožnej rodiny ako šieste dieťa. Jeho rodičia umreli, mama keď mal štyri roky, otec o tri roky neskôr. Keď mal 16 rokov utiekol z domu do kláštora Eiheidži, kde sa chcel stať mníchom. Neskôr cestoval do kláštora Sošindži, kde bol ordinovaný za mnícha v roku 1899 majstrom Koho Sawadom. Kódó Sawaki se stal opátom kláštora Antaidži v roku 1949, keď bol ešte kláštor na severe Kjóta. Priviedol upadnutý zen 20. storočia nazad k jeho koreňom, ku praxi zazenu bez očakávania zisku. Spoločne so svojím žiakom róšim Učijamou Kóšóm premenil Antaidži z miesta, kde sa študovala budhistická teória textov ako šobógenzó, na miesto zasvätenej zenovej praxi čistého zazenu. Neskôr prebral starostlivosť o kláštor Antaidži róši Učijamom, ktorý bol ordinovaný v roku 1941, zatiaľ čo Sawaki cestoval po celom Japonsku a viedol seššiny (intenzívne týždenné meditácie zazenu, tzv. odosobnenia) na mnohých miestach zeme. Každý mesiac sa samozrejme podobný seššin konal aj v Antaidži. V roku 1962 sa Sawaki konečne natrvalo usadil v Antaidži, pretože sa mu začalo horšie chodiť. Učijama sa o neho staral až do jeho smrti v decembri 1965. Namiesto zložitých pohrebných obradov rozhodol róši Učijama usporiadať na počesť Sawakiho 49 dní dlhý seššin, aby týmto podtrhol Sawakiho dôraz na zazen, ktorý sa nedá nahradiť rituálmi a ceremóniami. 49-dňový seššin sa tiež stal počiatkom nového Antaidži štýlu. Seššin bez hračiek - žiadne kázanie o dharme, ani recitovanie sútier, žiadne kuseny (príhovory počas zazenu), kjósaku, ani samu (práce v kláštore).

Učenie Kódó Sawakiho

"Prázdne teórie", tak sa volajú slovné hry tárajov, hry buddhistickej terminológie. Taká zábava nemá cenu. Vojdi do toho úplne celý, telom aj dušou. Musíš umrieť úplne, aby si sa mohol zamyslieť nad Buddhovou Dharmou. Nestačí potrápiť sa iba trochu a umrieť na polovicu. Buddhova Dharma nie je na obzeranie, je o tebe.

Tebe, ktorý chceš trochu poštudovať buddhizmus, aby si sa stal lepší: Náboženstvo (učenie) neznamená zmeniť svet okolo seba, znamená zmeniť svoje oči, uši, spôsob videnia a spôsob myslenia.

Buddhova Dharma nie je niečo, čo môžeme študovať. Najdôležitejšie je to, čo robíme so svojím telom. Ľudské telo je naprojektované veľmi prakticky. Načo používame svoje telo? Obyčajne ho využívame ako sluhu svojich poblúdení. Buddhova Dharma znamená, že nepoužívame svoje telo ako sluhu nášho poblúdenia. Znamená priviesť telo aj myseľ do poriadku.

Buddhova Dharma nie je nejaký ideál. Týka sa toho, ako postupovať sám so sebou.

Buddhova Cesta znamená vložiť Absolútno do praxe, uskutočniť ho pomocou praxe. Buddhova Dharma to je neustále úsilie bez hľadania zisku. Takýto spôsob konania nemá nič spoločné s otázkou: "Čo mám teraz robiť?" Aj tak musíš robiť to, čo musíš a nemusíš robiť to, čo nemusíš. Ak máš niečo dať, daj hoc aj svoju hlavu. A keď nemusíš dávať nič, nedaj ani len špičku svojho jazyka. Prax nie je vo veciach, je v konaní.

"...Iba Buddha spolu s Buddhom sú v stave to prehĺbiť..." Lotosová sútra. Iba mačka chápe pocity mačky. Iba Buddha rozumie Buddhovej Dharme. Iba osoba praktikujúca Buddhovu Dharmu je Buddha. Predstavovať si Buddhu bez praxe Buddhovej Dharmy nemá nič spoločné s Buddhovou Dharmou. Náboženstvo (učenie) je bez úžitku, ak je sparalyzované koncepciami. Náboženstvo (učenie) je život a život sa musí hýbať. Život by sa mal hýbať do všetkých smerov, doprava, doľava, hore aj dole. Nemeň sa na múmiu a nedovoľ si vyschnúť.

Celý svet verí, že prax Buddhovej Cesty sa týka odťatia ilúzií, jednej za druhou ako zhasínajúca olejová lampa. Ale prax Mahayany to je: "Sľub vyslobodiť všetky trpiace bytosti skôr než zachránim samého seba..." citát zo Shobogenzo, Hotsu Bodai Shin.

Ľudia sa zamestnávajú len preto, aby sa vyhli nude. Všetci sa sťažujú, že sú tak zaneprázdnení, že nemajú čas. Ale prečo sú takí zaneprázdnení? Sú to len ich ilúzie, ktoré ich zamestnávajú. Človek, ktorý cvičí sed Buddhu (zazen), má čas. Keď cvičíte zazen, máte viac času ako ktokoľvek iný na svete.

Někteří si myslí, že jsou důležití, protože mají peníze. Jiní si myslí, že jsou důležití, protože mají "satori". Ale bez ohledu na to, jak moc nafouknete svůj osobní pytel masa, nic jiného než ďábla ze sebe neuděláte. To co vám nepatří, naplňuje celý vesmír. Tam, kde končí osobní myšlenky, začíná buddha-dharma.

To, čomu hovoríme ego, je len silná idea - zaháčknutá idea. Keď sa odpútame od tejto mylnej predstavy ega, odhalíme seba samého v tom druhom, oproti nám. Nájdeme sa rovnako vo všetkom, čo nás obklopuje: v hrnčeku čaju, v páre sandálov. A všetky tie veci odrazu nadobudnú hodnotu v našom živote. Tomu hovoríme - praktikovať Zen. "

"Pre mňa niet inej cesty než zazen. Preto nemám dôvod závidieť komukoľvek ani hľadieť na niekoho z hora. Je to tak, pretože nechcem byť nikým iným. Prezident? Do čerta s ním! Pre Sawakiho postačí byť Sawakim, čo viacej?! Nechcem nič viac, len tento život, ktorý mám. Nemusím sa nikomu klaňať. Nelipnem na veciach, ktoré chcú odo mňa iní . Ak mám čo jesť, jem. Ak nemám, nejem. Keď som živý, žijem. Keď nadíde smrť, umriem. Môj duch je úplne rozhodnutý. Vtedy sa život rozprestiera predo mnou ako čisté ničím neohraničené nebo. Čo môže byť krásnejšie? Nemám domov, ale kamkoľvek pôjdem, som doma. Nikde sa necítim ako hosť. V hociktorej svätyni som, cítim, akoby to bola moja svätyňa. Žijem slobodne bez trápenia. V každom kroku nachádzam svoj domov. Každý krok je celým vesmírom v desiatich smeroch. Niet miesto, kam idem, ani kam sa vraciam, ani kam by som chcel utiecť. V prvom rade, nikomu nič nechýba. Majster Tosui povedal: "tvoj duch je úplne buddha". Byť buddha znamená spoliehať sa na seba a byť spokojný. Neznamená to oddiaľovať sa od toho, byť bežným človekom a zbližovať sa s buddhom tak, akoby si chcel povýšiť svoju dôležitosť. Handlovanie sa o cene to je svet bežných ľudí, nie svet buddhu".

"Až sa konečne rozplynie opar tvojich klamlivých predstáv, prídeš zrazu o všetky svoje pojmy, budeš na tomto mieste, bez toho, aby si pred niečim utekal alebo sa za niečim hnal, jednoducho sám sebou. A jasne uvidíš, čo s týmto telom máš robiť a čo nie...."

"Pravá Dharma znamená obnoviť našu pôvodnú myseľ a hľadať večnú, nesmrteľnú ríšu. Život, v ktorom je narodenie, nie je nič iné než snový život. Musíme objaviť svet, ktorý preniká nebom i zemou, nie svet našich ilúzií. Život totálneho prebudenia bez smrti v budúcnosti, bez narodenia v minulosti; zabudnite na všetko a pokračujte s Buddhami troch časov a generáciami Patriarchov...."

"Ako žiaci Bodhidharmu sa neučíme od druhých. Necvičíme ako deti, ktoré chodia na hodiny klavíru. Naším východiskovým bodom je náš trup s hlavou, rukami a nohami. Musíme sa sami seba neustále pýtať, či nie je naša prax domýšľavá alebo či ju nevykonávame mechanicky. Naše šťastie musí spočívať v tom, že nájdeme pevnú oporu v sebe samých - to znamená byť Buddha"

"Co je cílem naší praxe? Na základě učení Buddhů a patriarchů každý den znovu stvořit sebe sama, v tomto životě, v každém jednotlivém dni, který je vždy tím úplně prvním. V tomto neomezeném životě jde o to, jak sami sebe stvoříme – zcela nově, bez napodobování kohokoli jiného a bez toho, že bychom se odvolávali na něco mechanicky naučeného. Stvoř sám sebe, stvoř svůj vlastní život nově!"

"Pozornost. Pozornost. Pozornost. Lidé pozorní neumírají nikdy, lidé nepozorní už jsou mrtví."

Jak špatně cvičit zen

Kodo Sawaki v knize Komentář k Písni probuzení popisuje šest způsobů, jak nemáme chápat a cvičit zen.

Pekelný zen

Pekelný zen praktikujeme tehdy, když si myslíme, že cvičení zazenu je utrpení, které musíme překonat. Zazen je pro nás jakási zkouška naší statečnosti, je to kříž, na kterém umírá Ježíš a říká, Bože, proč jsi mě opustil? Cvičíme zazen, protože máme za to, že jedině tak porazíme své ego. Je to velká bolest, psychická i fyzická, chceme utéct, ale snažíme se svou frustraci překonat. Takhle opravdu necvičíme zazen buddhů. I když máme někdy trochu bolesti, neměli bychom z toho dělat drama. Pokud je bolest příliš velká, opět bychom z toho neměli dělat velké drama - prostě trochu upravte svou pozici. Vyměňte si nohy. Cílem zazenu není překonávat utrpení.

Nenasytný zen

Cvičíme proto, abychom měli osobní zážitky, osobní spirituální zkušenost, vlastní satori, osvícení. Nemůžeme se dočkat, až dosáhneme osvícení, ale jestli ho dosáhne ten divný chlap vedle, je nám úplně jedno. To my musíme být osvícení, na ostatních nezáleží. Když ale Buddha dosáhl osvícení, tak ho dosáhl celý vesmír včetně všech bytostí, tedy i my sami. Probuzení patří všem. Místo nenasytnosti osoby bychom měli cvičit v duchu probuzení - probuzení, které projevují všechny věci a všechny bytosti na celém světě. Trávy, zdi, cesty, mraky, hmyz, ptáci, i obyčejní lidé. Pak tu není žádný prostor pro duchovní nenasytnost.

Živočišný zen

Živočišný zen praktikujeme tehdy, pokud nás nezajímá nic jiného než jídlo a sex. Zazen snad brzo skončí a už se nemůžeme dočkat, až si dáme večeři. Nemůžeme se dočkat, až skončí sesshin a my půjdeme do baru a budeme flirtovat. Nemůžeme se dočkat, až své tělo proměníme v nástroj totálního sexu... Cvičíme z nějakého důvodu, ale ten teď není důležitý, hlavně aby už byl konec a my konečně mohli zažívat radosti těla. Určitě nikdo necvičí celý život jen živočišný zen, tento zen je nejspíš často střídán s nenasytným, případně pekelným zenem.

Soutěživý zen

Zazen cvičíme jako sportovní disciplínu. Cílem je mít lepší pozici než ostatní, lépe se soustředit, je to prostě gymnastika a vyhrává ten, kdo sedí skoro dokonale a ani se nehne. Nehne brvou, je to gymnasta. Takový přístup jsem k zazenu nikdy neměl, ale na takové lidi narazil. Nemám ponětí, proč hledají v buddhismu gymnastiku. Správná pozice je důležitá, pozice je klíčová, ale nejsme na soutěži, kde cílem je mít dokonalou pozici a neudělat jedinou chybičku. Nepředvádíme zazen porotě, mistrovi, ostatním... Máme cvičit co nejlépe, ale co nejlépe může být dost nedokonalá, křivá pozice. Pokud je to nejlepší pozice, jaké jsme schopni, a my cvičíme upřímně, pak je to autentický zazen.

Lidský zen

O lidský zen jde tehdy, když nám jde především o image. Máme snahu vypadat jako opravdový mnich, nebo buddhista, snažíme se druhé přesvědčit tím, jak přesvědčivě vypadáme. Někdo má zajímavý new age účes, jiný korálky, někdo s sebou všude nosí sútry... tihle lidé se často přetvařují, aby působili osvíceně... Kodo Sawaki takový zen nazývá lidským, v tom negativním smyslu, protože dharma nemá nic společného s lidskými představami o duchovním světě.

Nebeský zen

Nebeský zen cvičíte tehdy, když díky zazenu dosahujete nebeského klidu, dosahujete dalších a dalších stupňů samadhi... vaše vědomí stoupá výš a výš, až splyne s vědomím vesmíru... Samozřejmě že tihle lidé své duchovní zážitky dávají druhým najevo neustále pozitivním, nadšeným projevem a když zmíníte jakýkoliv problém, řeknou, že to je pouze ve vaší mysli. Jejich heslem je Láska. Jakékoliv utrpení, které zmíníte, odmítnou mávnutím ruky - není tu žádné utrpení, jen láska, na to musíme přijít... Když jeden čínský zenový mnich zakopl o kámen, z prstů na nohou mu tekla krev. Dosáhl probuzení do reality každodenního života. Skutečně milovat znamená vidět skutečnost takovou, jaká je, a z toho vycházet ve svém chování. Zazen je někdy nepříjemný, někdy příjemný, fyzicky i mentálně. Záleží na tom, jak jsme se vyspali, jaké máme právě starosti, v jakém stavu je naše tělo, naše klouby. Cílem není zažívat nebeský klid, ale najít klid toho typu, kdy v okamžiku pouhého sezení nehledáme klid. Prostě sedíme. Tady, nikoliv v nebi.